Antiagreganciá a subdurálny hematóm

Zdravím, odpověď není jednoduchá. Pokud je pacient po stentu nebo akutním IM a nebude hned operován, kardiológ a intervenční radiolog indikují antiagregační léčbu. Pacient by mohl být přechodně léčen např. fraxiparinem (0,4ml 2xdenně) do kontroly CT mozku, která by měla proběhnout za 2-3 týdny.

Dobrý den, odpověď na Vaši otázku není opravdu jednoduchá. A bohužel Vám nebudeme schopni dát jednoznačnou odpověď. Paní profesorka Vám představila možný praktický postup, já se tedy pokusím doplnit širší perspektivu.
Kromě toho, že v současné době neexistuji žádná doporučení, která by se mohla opírat o větší soubory pacientů, záleží také na mnoha dalších faktorech, které ve svém dotazu neuvádíte. Rizika nového zakrvácení při pokračování v protidestičkové terapii (u neoperovaných) mohou být u různých SDH různá (velikost SDH, dále stáří – akutní SHD, subakutní, přítomnost recentního zakrvácení do staršího hematomu…). Recentní data naznačují, že pro většinu pacientů je bezpečné po předchozím přerušení léčby znovunasazení protidestičkové terapie za 14 dní (resp. není důvod k přerušení delšímu než na 14 dní) (Shah S, George KJ, 2021).
Určení správného postupu u konzervativně léčených pacientů s vysokým rizikem tromboembolických komplikací (což zahrnuje i Váš dotaz, pacient s nutností DAPT z důvodu např. stentu) vyžaduje důkladné individuální posouzení. Kromě charakteru SDH je důležité dále zvážit i další faktory, jako je například doba od zavedení stentu, typ stentu, funkční výsledek zavedení stentu a další relevantní skutečnosti. V těchto případech je třeba pečlivě zvážit i případné časnější zahájení/znovunasazení protidestičkové terapie za současného důkladného sledování klinického stavu pacienta a stavu/vývoje SDH pomocí zobrazovacích metod (CT).
Rovněž současná doporučení pro perioperační užívání protidestičkových léků u pacientů s SDH kladou důraz na individuální posouzení rizika a nejsou jednotná v otázce optimálního načasování opětovného podávání antitrombotik. Variabilita v klinické praxi je významná, jak ukázala i mezinárodní srovnán (Soleman J, 2017, Poon MTC, 2018). Stejně tak je diskutovaná otázky „přemosťující“ terapie pomocí heparinu (v době, kdy protidestičkovou léčbu nelze podávat), kde se postupy různí napříč pracovišti, přičemž někde je tento postup zcela běžný, na jiných pracovištích není využíván vůbec (netýká se profylaxe hluboké žilní trombózy).